Trasa

Starý Smokovec – Hrebienok – rázcestie nad Rainerovou chatou – Veľká Studená dolina – Vareškové pleso – Dlhé pleso – Zbojnícka chata (nocľah) – Sesterské pleso – Zbojnícka pláň – Starolesnianske pleso – Zbojnícka pláň – Sesterské pleso – Zbojnícka chata (nocľah) – Dlhé pleso – Vareškové pleso – Veľká Studená dolina – rázcestie nad Rainerovou chatou – Hrebienok – Starý Smokovec

Ospalé ráno

V sobotu vyjíždíme z Hradce Králové již o páté hodině ranní, abychom na chatu přišli v rozumnou hodinu a hlavně stihli večeři, protože s plným žaludkem je na světě vždycky líp. Celkem je nás asi tolik: Fiat Panda 1 kus, fotografové 2 kusy, fototechnika 2 kusy.

Po sedmi hodinách jízdy a po nekonečném drncání slovenskými okreskami nás vítá Starý Smokovec, konečně. Bohužel obloha je jak se říká úplně plechová, kompaktně zatažená hustými mračny, takže můj sen o nějakém tom snímku dnes bere pomalu za své.

Po zaplacení parkovného(5,40 €/den mimo sezónu není dle mého skromného názoru příliš adekvátní ale co už…) na záda nakládáme vše potřebné a hurá do Velké Studené doliny. U Hrebienku opouštíme civilizaci a začínáme svižným tempem stoupat po turistickém chodníku vzhůru. Na půli cesty už chodník připomíná spíše klouzačku, což je pro nás bez maček docela nevítaným zpestřením.

[ Tipy na túry a aktuality z hôr môžeš sledovať aj na našom Facebooku a Instagrame ]

Nakonec se i slunce ukazuje a poslední paprsky olizují vrcholky štítů nad našimi hlavami, bohužel jsme v tu dobu z hlediska fotografování zrovna v tom nejnevhodnějším místě. Ani můj zběsilý úprk za posledním světlem někam výše ovoce nepřinesl, a tak opravdu nezbývá, než věřit předpovědi (která však ve většině případů selhává) a doufat, že zítra bude líp. Sníh pokrývá krajinu v letošní zimě-nezimě až od cca 1800 výškových metrů.

Čelovky nakonec ani nemusíme vytahovat a již za svitu měsíce dorážíme na Zbojnícku chatu. V noclehárně je s námi jen několik horolezců, chata je v tuto roční dobu téměř prázdná. Oproti sezóně je tu božský klid. Po vydatné večeři by bodlo pivko, bohužel se je nám sděleno, že kvůli malému počtu lidí na chatě by se nevyplatilo narážet sud. Jsem už asi moc zhýčkaný, ale plechovkový Zubr mě nevoní a sám celý sud jen těžko vypiju, proto mě nezbývá, než zapíjet vodou.

Dokonalé ráno

Nějak nemohu dospat, a tak během noci několikrát nedobrovolně kontroluji pohledem z okna, zda-li se nezatahuje. Hodinu a půl před východem vstávám a třepu se rozespalý ven do mrazu. K mému zjištění bohužel k východu po obloze putuje vysoká oblačnost. To bude zase fiasko, pomyslím si. Ovšem zanedlouho po tom, co dorážím na předem vytipované místo nad chatou, začíná hrát obloha všemi barvami. Ukazuje se, že nasvícené mraky nakonec fotkám dodávají ještě lepší atmosféru. Tolik odstínů fialové, rudé a žluté člověk může spatřit snad jen takto vysoko v horách a jak se říká, kdo nezažil, neuvěří.

Tou dobou už vychází z chaty i Radek a můžou začít doslova fotoorgie. Ovšem co čert nechtěl, po pár minutách a v tom nejlepším světle se pod náporem větru kácí Radkův stativ i se stařečkem od Nikonu k zemi a ten se rozlouskne o skálu jako ořech. A je po focení. Po jeho ohledání nezbývá než konstatovat, že se definitivně odebral do věčných lovišť. Budiž mu země lehká, alespoň že paměťová karta a objektiv přežily bez újmy.

Bohužel dost hořká tečka za perfektním východem. Radek se sice přes den ještě snaží svého miláčka resuscitovat, ale veškeré snažení je již marné. Chata se dopoledne zcela vyprázdnila a díky silnému větru nepřichází dolinou ani moc dalších turistů. V plánu jsem sice měl západ slunce v okolí Priečneho sedla s výhledem na Lomnický štít, ovšem vítr prakticky nedovoloval ani pohyb kolem chaty. Nakonec jsem alespoň vyrazil k Starolesnianskému plesu. Vítr chvílemi ustával, takže jsem v kleče odfotil pár snímků a pomalu se odporoučel zpět do vyhřáté chaty.

Na té jsme byli tou dobou už jen sami s chatařem. Dokonalé ticho narušoval jen vichr, který jako by se snažil chatu za každou cenu odnést někam dolů do doliny. Po více než vydatné večeři a několika partičkách karet zalézáme do spacáků.

Větrné ráno

Jako předchozí den vstávám dlouho před východem. Při pohledu z okna však uvažuji, jestli má cenu vůbec chodit ven. Obloha téměř úplně zatažená, vrcholy okolních štítů se halí do mraků a vítr od večera snad ještě zesílil. Nakonec si ale říkám, že když už jsem tu, tak to zkusím a třeba se zase štěstí usměje. Hned kousek od chaty se z blízka seznamuji s tvrdostí zdejšího ledovatého terénu. Naštěstí bez újmy na zdraví a technice. Je mě okamžitě jasné, že se v tomhle větru daleko vypravit nemůžu, proto zalézám za nedalekou skálu a čekám, co mě počasí dovolí.

Přes Slavkovský štít se neustále valí mračna a bohužel nedovolují proniknout prvním paprskům. Ty se však nakonec alespoň na chvíli proderou skulinou a nasvítí spodní část doliny, která v tu chvíli připomíná bránu do pekla. Tak tedy opět zasvítilo na vteřinu přesně, po pár okamžicích se zatahuje a je po všem. Dokonalé divadlo přírody.

Nezbývá, než si posbírat nádobíčko a krom sum krok odpochodovat zpět k chatě. Cesta zpět do civilizace už proběhla hladce a nebýt karambolu s Radkovým fotoaparátem, vyšel by víkend dokonale. Místní výběrčí parkovného si k naší radosti zřejmě vzal dovolenou, takže jsme i ušetřili pár zlaťáků na příští fotolov. Místo na Malou Fatru jsme tedy zamířili zpět domů. Za sebe však můžu s určitostí říci, že se zase brzy vrátím.

Radek už má fotoaparát nový, bohužel už podruhé udělal stejnou chybu a opět zakoupil krabičku od Nikonu… tak snad až zničí tento (v žádném případě nechci nic přivolávat), přijde konečně na to, že Canon je ta správná volba.

Shrnutí

Parkoviště: placené a přes den hlídané ve Starém Smokovci – 5,40 €/den.
Čas výstupu: Starý Smokovec – Zbojnicka chata cca 3,5 hodiny (samozřejmě se čas výstupu může protáhnout díky čerstvému sněhu, počasí atd.).
Čas sestupu: Zbojnicka chata – Starý Smokovec cca 2,5 hodiny.
Ubytování: Zbojnícká chata (1960 m n. m.) - Veľká Studená dolina.
Datum: 28. – 30. 11. 2009

=========================================================

Pozvánka redakcie

Ak máte záujem zlepšiť svoje fotografie a fotografické schopnosti, zúčastnite sa jarného fotostretnutia v Liptovskom Jáne, ktoré je zamerané hlavne pre amatérskych začiatočníkov. Viac informácií nájdete v samostatnom článku.

Fotogaléria k článku