Dolomity - Monte Nuvolau a Cinque Torri

Výchozím bodem pro tuto túru bude sedlo Passo Falzarego (2 105 m), nacházející se na tzv. Dolomitské cestě, vedoucí přes vysoko položená sedla tohoto pohoří. Naší pozornost jistě upoutá hřeben Piccolo Laguazoi (2 756 m), jež je provrtán štolami z období 1. Světové války. Náš cíl však leží naproti tohoto hřebene a tak se tedy vydejme vzhůru vstříc úžasným výhledům z našeho cíle Monte Nuvolau. V úvodní části túry nás povede cesta č. 441 mírně vzhůru loukami. Ovšem cesta není to, co by bylo cílem dnešní túry – tím jsou úžasná panoramata okolních hor od samého počátku túry – masivy Laguazoi, štít Ra Gusela, postupně se otevírají pohledy i na hřeben Tofan s vrcholem Vajolet. Cesta je opravdu nenáročná a vede mírně do kopce či dokonce takřka po vrstevnici a je určena opravdu každému (stejně jako celá túra). Po několika desítkách minut míjíme odbočku na vrchol Croda Negra (2 518 m) – kdo chce, klidně se na něj může vydat, na základní trasu se tato odbočka později opět připojí. Ovšem výstup na tento vrchol je již přece jen o něco náročnější než základní trasa.

My pokračujeme stále po cestě č. 441 nenáročným terénem, po chvíli přicházíme k nejnáročnější části celé trasy – několikametrové skalnaté úžlabině. Ovšem i tento úsek není nic šíleného a zvládne jej takřka každý bez jakýchkoli problémů (jde to i bez dotyku ze skálou, ovšem míst k chycení se je více než dost a tak ani nevadí chybějící řetězy – ty by ovšem za mokra mohly být pro nezkušené turisty vhodné). Poté již opět mnohem pohodlněji dojdeme do sedla Forcella Averau (2 435 m), odkud nás dělí jen několik metrů sestupu od chaty Rif. Averau (2 413 m), která je prvním opěrným bodem naší túry a místem, kde se můžeme rozhodnout, kam dále. „Ferratisté“ si mohou odskočit na nedaleký vrchol Averau (2 647 m, lehká via ferrata, zkušení ji zvdládnou i bez ferratového vybavení). Kdo se již necítí na další stoupání, ten může rovnou sejít směrem k masivu Cinque Torri. My se však vydáme na vrchol Monte Nuvolau (2 575 m), který z této strany připomíná jakousi odrazovou rampu.

Výstup na vrchol je naprosto pohodový a po překonání 160 m převýšení nás vítá chata Rif. Nuvolau odvážně postavená přímo na vrcholu. Ovšem chata není hlavním lákadlem tohoto vrcholu – tím je úžasné panoráma – málokde jinde v Dolomitech dostane člověk za tak málo námahy takovou odměnu – přehlédneme odtud nejen všechny významné masivy Dolomit (ledovcová královna Marmolada, náhorní planina Sella s vrcholem Piz Boé, hrdý a těžce přístupný masiv Civetty, Pelmo, Cristallo, Tofany atd., ale dohlédneme až na nejvyšší rakouský vrchol Grossglockner, jenž je snadno rozeznatelný i z takové dálky díky svému tvaru). Jedním slovem fantazie. Jako bonus je zde dnes promítán film „hra kočky s rejskem“, ve kterém nakonec vítězí rejsek (nebo to snad kočku přestalo bavit?).

Po vychutnání si úžasných panoramat a odpočinku na vrcholu se vydáme stejnou cestou až k chatě Rif. Averau a část cesty nás doprovází i ona výše zmíněná kočka. Od chaty Rif. Averau odbočíme vpravo a strměji sestupujeme k chatě Rif. Scoiattoli (v překladu „Veverčí chata“), která je vstupní bránou do masivu Cinque Torri, jež nemá nejen v rámci Dolomit konkurenci. Komu by stačilo pokochat se tímto úžasným dílem přírody tvořeným pěti věžemi jen odtud či se již necítil na další prodloužení trasy, může rovnou sestoupit přes Col Gallina zpět k výchozímu bodu. My se však vydáme na cca 1 – 1,5 hodiny dlouhý okruh vedoucí v těsné blízkosti či přímo uvnitř masivu Cinque Torri, jež je rájem horolezců. Jdeme vcelku nenáročným terénem kolem střílen z první světové války (jsou zde i tabule s popisem, ovšem pouze v italštině). Značení je zde poněkud chaotičtější, cest je zde více (mnohé jsou jen nástupy k horolezeckým výstupům na jednotlivé věže), ovšem každý se nakonec stejně jako my zorientuje a najde tu správnou cestu ven z tohoto skalního bludiště. Poté nás čeká mírný sestup k chatě Rif. Cinque Torri (2 137 m), od které se kromě výhledů na Cinque Torri (ty jsou ovšem úchvatnější od Rif. Scoiattoli) nabízí i výhled do údolí Cortiny d´Ampezzo a za ní ležící masiv Cristallo. V okolí chaty se nachází rozsáhlé louky přímo vybízející k odpočinku a kochání se tou nádherou okolo. Poté, co jsme již dostatečně odpočati, nás čeká výstup zpět k chatě Scoiattoli (2 255 m), ovšem nejdeme až k chatě, ale pokračujeme po široké zásobovací chatě na rozcestí, nacházející se kousek nad chatou.

Z tohoto rozcestí nás čeká strmější klesání po pohodlné cestě s neustálými pohledy na skalní věže Cinque Torri. Po nějaké době vcházíme do kosodřeviny, o něco níže do borovicového lesa. Klesání je stále docela strmé a končí až na loukách, kde se nám naskytnou po nějaké době opět úžasné rozhledy. Nyní již jen na masivy Laguazoi a Tofany a zpětný pohled směrem k Cinque Torri, jež odtud mají naprosto odlišný tvar. Po louce dojdeme až do sedla Col Gallina (2 054 m). Toto sedlo se nachází na cestě spojující Cortinu se sedlem Falzarego – lze jej tedy zvolit i jako výchozí místo celé túry. My jsme si však vybrali jako výchozí místo nedaleké o něco vyšší sedlo Passo Falzarego a tak naše túra ještě nekončí. Do sedla Passo Falzarego můžeme samozřejmě dojít po silnici, ovšem mnohem vhodnější je zvolit značenou trasu stoupající loukou, poté lesem kolem potoka (jediný potok dnešního putování) a poté opět loukami (mokrými) dojdeme pohodlně zpět do výchozího bodu.

Celá tato túra není nijak náročná, nesplní nároky polykačů kilometrů a výškových metrů, ovšem za relativně málo námahy nabídne neskutečné množství krásy – horské louky, úžasné měnící se rozhledy a mimo hlavní sezónu (červen, září) i relativní klid.