Konečná – Grúň – Staré Hamry

Na úvod si zaslouží pár slov i samotný výchozí bod, neboť se zde nachází jedna kuriozita spojená s dělením Československa – státní hranice prochází přímo středem penzionu Na Baraní, další už o něco menší kuriozitou je pak skutečnost, že před vstupem ČR a Slovenska do Schengenu se nemalá část osady nacházela v „území nikoho“.

Trasa

Konečná (štátna hranica CZ/SK) – Doroťanka – Súlova - Bílý kříž (Biely Kríž) – Smrkovina – Grúň – Janikula – Staré Hamry, časť Garbovice – Staré Hamry, časť Polenica (hlavná cesta)

Ale už dost kuriozit a pojďme se vydat na samotnou túru. Ráno je sice mrazivé, ovšem s vymetenou oblohou a sníh rovněž dosud nenapadl, tudíž lze očekávat pohodová nepříliš náročná túra s mnoha výhledy. Od turistického rozcestníku jdeme nejprve pár desítek metrů po hlavní silnici směrem na slovenskou stranu. Poté však již nadobro opustíme hlavní silnici a nenáročným terénem střídavě loukami se samotami a lesy, střídavě mírně do kopce a z kopce, užívajíce si pozdně podzimní idylky, dojdeme po pár desítkách minut k první občerstvovací stanici na trase – Chatě Doroťanka. Odtud nejprve stále takřka po rovině procházíme kolem osady Doroťanka. Poté nás čeká nejnáročnější stoupání celé trasy, kdy musíme během zhruba 3,5 km vystoupat něco málo přes 200 výškových metrů. Ale nebojte se, stále je to naprosto pohodová túra. Toto stoupání absolvujeme takřka výhradně lesem bez výhledů a zakončíme jej až na vrcholu Súlova (903 m, bez výhledů). Samotná značka tento vrchol podchází pár desítek metrů jižněji, ovšem vyšlapaná cesta vede až na samotný vrchol, odkud pak lze pohodlně sejít vyšlapanou pěšinkou zpět na značenou trasu). Z vrcholu Súlova nás čeká pár desítek metrů klesání až na rozcestí Súlov (zde lze odbočit pár desítek metrů na slovenskou stranu po žluté značce, kde se nám otevře pohled na mrazové sruby na svazích vrcholu Súlov). Odtud vidíme již velmi blízkou rekreační oblast Bílý kříž, která byla rovněž negativně ovlivněna rozdělením Československa, ovšem v posledních letech se začíná opět znovu rozvíjet. Na samotném Bílém kříži můžeme využít pohostinnosti hned několika zařízení (Súlov, hotel Baron Kysuca).

Po občerstvení a pokochání se rozhledy se vydejme dále na cestu, neboť je před námi snad nejkrásnější část túry. Zpočátku (zhruba 1,5 km) jdeme stále lesem až na rozcestí Smrkovina. Ovšem i zde se nachází několik zajímavých míst – bíle natřený kříž (podle něj byla pojmenována celá osada, dle pověstí se jedná o hrob několika portášů, jež podlehli moru. Dalším zajímavým místem jen pár stovek metrů od tohoto kříže jsou skleníky, v nichž je zkoumán vliv globálního oteplování a s ním související růst obsahu oxidu uhličitého v ovzduší na jednotlivé druhy dřevin. Za rozcestím Smrkovina mírně klesáme a po chvílí o opouštíme les a dostáváme se tak na hřeben Grúně, jež nemá v Moravskoslezských Beskydech sobě rovného – odlesněný hřeben poskytující za vhodných podmínek překrásné rozhledy jak na další části Moravskoslezských Beskyd, tak i na blízká i vzdálenější okolní pohoří. Jako třešnička na dortu se zde nachází i několik zařízení, poskytujících občerstvení či dřevěný kostel. Prvním takovýmto zařízením je Švarná Hanka, která je pojmenována podle první majitelky Anny Wieliczkové (česky zvána Hanka Věličková). Jen pár desítek metrů se nachází (resp. nacházelo) další občerstvovací zařízení zvané Chýža, jež bylo vyhlášeno kvalitním domácím máslem a dalšími mléčnými produkty (nyní slouží pouze k ubytování – doufejme, že je to jen dočasný stav). Poté stále nenáročným střídavým terénem s neustálými rozhledy a mnoha vhodnými fotomotivy dojdeme až k dřevěnému kostelíků sv. Panny Marie na Grúni (z roku 1887). Odtud to je již jen pár minut k historií dýchajícímu rodinnému hotelu Charbulák (častým hostem zde byl např. Petr Bezruč, hotel opakovaně navštívil i např. Rafael Kubelík a mnozí další umělci. Grúň je v tomto ohledu pro slezskou část Moravskoslezských Beskyd tím, čím je pro Valašsko Soláň – oba dva hřebeny mají i hodně podobný charakter.

Po případném občerstvení dojdeme k velkému parkovišti. Zde však naše cesta ještě nekončí, ovšem bohužel již končí její nejkrásnější část. Ihned za parkovištěm se vnoříme do hlubokých beskydských lesů, nejprve krátce stoupáme, poté nás čeká již jen klesání až do cílového bodu ve Starých Hamrech. Jediným zajímavým místem v tomto úseku je snad jen osada Janikula s dřevěným křížem. Závěrečná část sestupu vede již po zpevněné komunikaci a dovede nás až k silnici vedoucí z parkoviště u hotelu Charbulák (druhá možnost sestupu je právě touto silnicí). Odtud se rozhodně vyplatí krátká zacházka k pomníku Maryčky Magdonové u starohamerského hřbitova a k blízkému mohutnému zděnému kostelu (jeho velikost je vzhledem k současné velikosti obce Staré Hamry udivující, ovšem je nutno si uvědomit, že Staré Hamry byly před postavením vodní nádrže Šance mnohem rozsáhlejší a více zalidněnou obcí (dnes mají cca 550 obyvatel, před zatopením zde žilo přes 2000 obyvatel). Pokud máte dostatek času, lze za kostelem pokračovat ještě cca 300 m k prameni údajně léčivé vody zvanému Stýskalonky. Pokud jste odkázáni na veřejnou dopravu, čeká vás ještě cca 1,5 km cesty po silnici až k hlavní silnici vedoucí z Ostravice na Bumbálku (zastávka i dálkových autobusů).

Tuto trasu lze absolvovat bez problémů celoročně, úsek Konečná – Bílý kříž – Grúň je vhodný i v zimě na běžky.