Lidečko – Makyta – Francova Lhota

Trasa

Lidečko – Čertovy skály – Pulčínské skály – Hradisko – sedlo Radošov – Šerklava – Valašská Kýčera – Makyta – Kýčera – U Šeligů – Mikolinův vrch – Francova Lhota, časť Pošle (Kobzova lípa) – Čubův kopec – Strelenský vrch – Francova Lhota

Čertovy skály

Jedná se spolu s nedalekými Pulčínskými skalami o nejnavštěvovanější skalní útvary Valašska, ovšem na rozdíl od blízkých „Pulčín“ jde o výrazný pískovcový skalní výchoz vypínající se nad údolím Senice v nadmořské výšce 450 – 490 m. Ideální je nejprve podejít skály po „horolezecké“ cestě, která nás přivede na turistickou značenou cestu nad samotnými skalami a po ní následně sejdeme zpět k výchozímu bodu.

Pulčínské skály

Po návratu do výchozího bodu se vydejme nejprve po proudu říčky Senice pár stovek metrů po hlavní a poměrně rušné silnici. Z ní odbočíme doprava a podcházíme železniční viadukt, pod nímž vede silnice zajišťující jediné spojení obce Pulčín s civilizací (vděčný fotomotiv). Vnoříme se do hustých javornických lesů a mírně stoupáme asfaltovou silnicí. Nesmíme však zapomenout odbočit po pár stovkách metrů doleva (ovšem ani toto opomenutí by nemělo fatální následky, jen bychom došli do vesnice Pulčín a odtud museli následně šplhat do Pulčínských skal). Po odbočení ze silnice jdeme nejprve takřka po rovině, poté však začíná být stoupání strmější, ovšem není to nic nezvladatelného. Stále lesem bez výhledů dojdeme až k místu zvanému Pulčínské skály, rozcestí. Zde máme na výběr ze dvou variant dalšího postupu – kratší, náročnější, ovšem krajinově mnohem hezčí modrá značka či delší a pohodlnější červená značka. Vydejme se tedy dále po modré značce. Odtud krátce klesneme na louku a v tom oněmíme němým úžasem – před námi vyrůstají jednotlivé menší či větší skalní útvary „Pulčín“. Ty jsou největším pískovcovým skalním městem moravských Karpat s mnoha pseudokrasovými jevy. Rovněž se jedná o baštu moravského trampingu. Po průchodu loukou začínáme strmě stoupat kolem roztodivných skalních útvarů a ke slovu se dostane i krátký řetěz (s největší pravděpodobností jediný v moravské části Karpat).

Proplétáme se skrze skalní město Pulčín, jednotlivé skalní útvary nalezneme i různě „rozházené“ v lese. To nejkrásnější končí v místě, kde se setkává červená a modrá značka (pokud by se někdo necítil na celé dlouhé putování, může sejít po červené značce do Pulčína a odtud pohodlně dojít po červené značce vedoucí ovšem celou dobu po asfaltu až do Francovy Lhoty – tuto variantu nedoporučuji, vhodnější je každopádně pokračovat ještě aspoň kus dále hřebenem). Z rozcestí ještě mírně stoupáme kolem dalších skal až na kótu Hradisko (773 m, nejvyšší bod Pulčín). I zde se nachází skalní městečko. Poté následuje další úsek vedený takřka po rovině, kterým dojdeme až na širší lesní cestu (zde je ideální varianta ústupu pro ty, kteří nechtějí jít celým dlouhým hřebenem – po neznačené široké lesní cestě lesem, později loukami s překrásnými výhledy sejdeme do obce Pulčín – vyhneme se tím jednomu terénnímu zhupu, který je na červené značce vedoucí z Pulčínských skal do Pulčína). Tento úsek trasy je poměrně hojně navštěvovaný a zejména o víkendech je zde lidí až moc.

Míša brtník

Následující část túry nám však chybějící samotu zcela jistě vynahradí. Zpočátku jdeme po široké lesní cestě lesem bez výhledů. Zde nás jistě zaujme dřevěná cedule varující před možným střetnutím s míšou brtníkem (ten hranice neuznával nikdy a v Schengenu to platí dvojnásob). Širokou lesní cestu opustíme v sedle Radošov, kde definitivně opouštíme modrou značku a širokou lesní cestu a úzkým chodníčkem v trávě začínáme stoupat vstříc vrcholu Šerklava.

Takřka celý výstup na tento vrchol vede hustými lesy bez výhledů. Ty si však užijeme při sestupu ze Šerklavy, kdy procházíme udržovanou horskou loukou, jež poskytuje rozhledy na půvabnou krajinu Valašska. Poté však již na delší dobu vnoříme do velmi hustých lesů, které nás provedou přes vrchol Butorky a Valašská Kýčera do sedla pod Valašskou Kyčerou. (791 m). Odtud nás čeká zhruba kilometr poměrně strmého stoupání, jež končí až na hlavním pohraničním hřebeni Javorníků na vrcholu Makyta (922 m, první a nejvyšší vrchol pohraničního hřebene Pulčínské hornatiny bráno ze severu). I tento vrchol je kompletně zalesněn, nachází se zde však ohniště a místa k posezení.

Po hranici

Na vrcholu prudce měníme směr chůze (odbočíme doprava) a rovněž opouštíme červenou značku (ta pokračuje dále na sever vstříc nejvyšší části Javorníků). My se vydáme jižním směrem po modré značce (na krátkém úseku i slovenská žlutá značka). Z vrcholu Makyty nás čeká poměrně strmé klesání stále lesem bez výhledů. Poté se sklon zmirňuje a jdeme prakticky po vrstevnici stále lesem, opouštíme i slovensko-českou hranici a noříme se do českého vnitrozemí. Charakter cesty se prudce mění zhruba od lokality zvané U Šeligů (jedna z mnoha valašských samot).

Nyní nás až do Francovy Lhoty čeká převážně otevřený terén s neustálými výhledy na další pokračování hřebene Javorníků a za ním začínající Bílé Karpaty. Tento úsek je bez větších výškových rozdílú, ovšem postupně nenápadně ztrácíme výšku. V blízkosti RS Selanka (Mikolinův vrch) se napojíme na zpevněnou komunikaci, která nás nyní bude delší dobu provázet. Ta nás provede stále otevřeným terénem až pod Surový vrch, odkud se nabízí krásný pohled na obec Francova Lhota. Do té následně sejdeme po polní cestě loukou (slabší značení, ale to ničemu nevadí, stačí jít přímo za nosem dolů do vesnice). Sestup končí u Kobzovy lípy, která je největším památným stromem okresu Vsetín (dle kroniky byla vysazena v roce 1530, obvod stromu činí 740 cm, průměr koruny 16 m). Takovýto gigant se vidí opravdu málokde.

Francova Lhota

Odtud ti, kdo toho již mají plné kecky, mohou po silnici projít celou Francovu Lhotu. Naše výprava však ještě nekončí, čeká nás ještě dominanta nejjižnější části Javorníků – Čubův kopec (720 m) s dřevěnou rozhlednou na vrcholu. Od Kobzovy lípy jdeme zpočátku otevřeným terénem po silnici, ta posléze končí a dále stoupáme lesem po široké a pohodlné lesní cestě až na rozcestí těsně pod vrcholem s rozhlednou. K té nás dovede pár desítek metrů značené odbočky. Z rozhledny přehlédneme jak nejbližší okolí (Javorníky, Francovu Lhotu, Valašskou Senici či Pulčín, tak i vzdálenější Hostýn či Strážovské vrchy, za vhodných podmínek i Malou Fatru).

Po pokochání se rozhledy nás čeká již jen sestup – pro mnohé naštěstí. Stále po modré značce procházíme lesem bez výhledů přes Tisůvek (640 m) až na rozcestí Střelenský vrch (další výhledy). Zde se setkáváme s červenou značku. Ti z vás, kdo jsou vázáni na veřejnou dopravu, by měli zvolit sestup po červené značce kolem vrcholu Čubek až do Střelné (vlaková stanice u Lyského průsmyku). My však sestoupíme po modré a červené značce již jen krátce do Francovy Lhoty, kde u místní návsi tuto poměrně dlouhou, ale na zážitky a krásy krajiny bohatou túru, ukončíme.