Přechod hřebene Červených vrchů

Trasa

Kiry - Kościeliska Dolina - Ciudakowa Polana - Polana Uplaz - Chuda Przełączka – Temniak - Mułowoa Przełęcz – Kresanica - Litworowa Przełęcz – Małołączniak - Malolącka Przełęcz - Kondracka Kopa - Przełęcz pod Kondracka Kopa– Suchy Wierch Kondracki - Suche Czuby – Goryczkowa Czuba – Goryczkowa Przełęcz Świńska - Goryczkowa Przełęcz nad Zakosy (Brona) – Kasprowy Wierch – Sucha Przełęcz – Beskid – Przełęcz Liliowa – Gąsienicowa Dolina – Schronisko Murowaniec (turistická chata) - Gąsienicowa Hala - Przełęcze Między Kopami – Skupniów Upłaz – Boczań – Kuźnice – Zakopane

Nejvyšším vrcholem je zde Kresanica (2 122 m n. m.) a nejnižším místem je Tomanovské sedlo (1 686 m). Ze Slovenska vybíhá pod tuto část hor pouze Tichá dolina se svými bočními dolinami, z polské strany je to pak dolina Kościeliska, Tomanowa, Kondratowa, Małej Łąki a Miętusia. Ze slovenské strany je turisticky přístupné pouze Tomanovské sedlo na západním konci této části hor a Suché sedlo na východě, které však již geologicky do této skupiny nepatří. Takřka celý hřeben je však přístupný z Polska, nepřístupný je pouze úsek Tomanovské sedlo – Temniak. Další zajímavostí Červených vrchů je, že se jedná o nejvýše položený vysokohorský kras Západních Tater, přičemž delší jeskyně se nacházejí výhradně na polské straně masivu. Vůbec nejdelší je pak Wielka Śnieźna o délce 23 619 m v masivu Malolučniaku, další dvě jeskyně jsou pak delší deseti kilometrů. V rámci túry přejdeme nejen celý turisticky dostupný hřeben Červených vrchů, ale zavítáme i na Laliové sedlo oddělující Západní a Vysoké Tatry, a při sestupu zpět do civilizace zahlédneme i nejzápadněji položená plesa v polské části Tater v Gąsienicowe dolině. Trasa je také velmi atraktivní tím, že s výjimkou úseku Kiry - Chuda Przełączka a závěrečného sestupu do Kuźnice jdeme mimo les či kosodřevinu a máme tedy neustálé výhledy.

Výchozím bodem bude osada Kiry při vstupu do Kościeliské doliny (parkoviště, zastávka mikrobusů ze Zakopaného). Po zaplacení vstupného do TPN vcházíme do Kościeliské doliny a po široké cestě jdoucí takřka po rovině pokračujeme spolu s davy lidí směrem do nitra doliny. Po zhruba 15 minutách chůze dojdeme na lokalitu Ciudakowa polana (952 m), kde odbočíme na černou a červenou značku směrem doleva. Po zhruba 250 m dojdeme k odbočce červené značky, po níž budeme stoupat dále. Stoupání je poměrně strmé a dlouhé a vede lesem bez výhledů. První výhledy se objevují až na louce Polana Uplaz, kde máme první možnost odpočinku.

Poté vcházíme opět do lesa a stále strmě stoupáme vzhůru. Dojdeme na další louku a pomalu vcházíme do pásma kosodřeviny, překonáme jej a již mírněji vycházíme až na sedlo Chuda Przełączka (1 858 m). Zde končí zelená značka vedoucí z Tomanowske doliny. Před sebou již vidíme první turisticky přístupný vrchol Červených vrchů – Temniak, který se odtud (tedy ze severní strany) prezentuje svými takřka kolmými severními stěnami. Stále vytrvale stoupáme až na tento vrchol (2 096 m), kde se zároveň dostáváme na slovensko-polskou státní hranici. Až sem nám to z osady Kiry bude dle mapy trvat něco přes 4 hodiny, ovšem dá se to zvládnout i rychleji (já jsem se sem i s přestávkami vyškrábal za zhruba 2 a půl hodiny rychlé chůze). Rozhodně lze doporučit, pokud na to máte, absolvovat tento úvodní výstup na hřeben v rychlejším tempu, protože pak získáte čas na kochání se na hřebeni.

Z vrcholu klesneme na Mułowou Przełęcz (2 067 m), a začneme opět stoupat, tentokráte na vrchol Kresanica (2 122 m, nejvyšší bod túry). Odtud opět klesáme, tentokráte o něco déle a strměji, do Litworowé Przełęcze (2 037 m) a opět začneme stoupat na další vrchol – Malolúčniak (2 096 m). Úsek mezi Temniakem a Malolúčniakem nám zabere cca 45 minut. Zde ti, kteří již toho mají dost, mohou sestoupit po modré, později černé značce zpět do Kościeliské doliny. My však pokračujeme poměrně strmým klesáním do dalšího sedla – Malolącké Przełęcze (1 924 m). Zde pak máme na výběr ze dvou možných variant možného postupu. Buď půjdeme po úbočí Kondratove kopy a tímto se tomu vrcholu vyhneme a vyjdeme až na Kondrackém sedle (neznačeno, ale vede zde vyšlapaná stezka), nebo pokračujeme po značené cestě výstupem na Kondratovu kopu (2 005 m, z Malolúčniaku necelá půlhodina).

Zde odbočuje doleva (tedy do polského vnitrozemí) žlutá značka vedoucí na Kondratovou Przełęcz (1 725 m), odkud si můžeme odskočit na Giewont (1 894 m, tam i zpět nutno počítat se zhruba 30 – 45 minutami v závislosti na množství lidí). Výstup na vrchol je zabezpečen řetězy a vede po uhlazených kamenech – za mokra nepříjemné. Na vrcholu se nachází obrovský kříž, je odsud pěkný výhled. Sestup zpět do sedla je pak veden trošku jinou trasou (opět zabezpečeno). Ze sedla pak máme možnost pokračovat buďto po žluté značce do Doliny Małej Łąki, nebo po modré přes Kondratowu Polanu do Kuźnic (výhodnější, celá trasa pak i s výstupem na Giewont nám zabere dle mapy zhruba 8,5 hodin čisté chůze, lze to však zvládnout i rychleji).

Naše „hlavní“ trasa však z Kondratové kopy vede dále po červené značce hřebenem. Nejprve klesneme do Kondrackého sedla (1 863 m, 15 minut). Dále pak traversujeme Suchý vrch Kondracký (1 890 m), krásným nenáročným chodníkem, který spíše mírně klesá než stoupá, přecházíme další vrchol – Suche Czuby (1 799 m). Poté traversujeme vrchol Horičkové kopy (1 913 m), přecházíme přes Západné Horičkovo sedlo (1 801 m) a zvlněným terénem dojdeme až do Východného Horičkova sedla (1 816 m). Odsud nás čeká po delší době o něco náročnější a delší stoupání na vrchol Kasprového vrchu (1 987 m, z Kondrackého sedla zhruba 100 minut), který však nepůsobí zrovna pěkným dojmem, neboť se jedná o lyžařské středisko a konečnou stanici lanovky z Kuźnic (v současnosti prochází generální opravou). I přes nefunkčnost lanovky jsou na vrchole doslova davy lidí. Odtud máme další možnost sestupu do Kuźnice, tentokráte po zelené značce vedoucí v blízkosti trasy lanovky.

Naše trasa však schází do Suchého sedla (1 950 m). Zde ústí i žlutá značka ze slovenské strany (z Tiché doliny), ovšem přechod hranice v tomto místě stejně jako na celém hraničním hřebeni Západních Tater je bohužel dosud nelegální). Do polského vnitrozemí odsud odbočuje žlutá značka klesající do Gąsienicowé doliny a na chatu Murowaniec (zde nakonec dojdeme i my). Rozhodně se však vyplatí si trasu o něco prodloužit. Stále po červené značce vystoupíme na vrchol Beskid (2 012 m), který je posledním vrcholem celých Západních Tater. Z něj scházíme do Laliového sedla (1 952 m, z Kasprového vrchu necelá půlhodina), kde definitivně končí Západné a začínají Vysoké Tatry). Zde nás již únava a pokročilý čas zřejmě přesvědčí o nutnosti sestupu do údolí, takže pokračování přechodu do Svinického sedla, či dále až na vrchol Svinice, si necháme na jindy.

Opouštíme tedy definitivně hlavní hřeben Tater a po zelené značce strměji sestupujeme do Gąsienicowé doliny. Ve chvíli, kdy se k nám připojí žlutá značka ze Suchého sedla, se klesání značně zmirňuje, ovšem také značně přibývá lidí. Společně se žlutou značkou pak docházíme na chatu Murowaniec (1 500 m, ze sedla 1,15 hod. chůze), v jejíž blízkosti bylo pozorováno větší množství medvědů. Dále budeme pokračovat po modré značce, čeká nás poslední, zhruba 10 minutové stoupání, a poté klesáme do Przełęcze Między Kopami (1 499 m). Zde máme na výběr ze dvou možností závěrečného sestupu do Kuźnic. První z nich dosti strmě klesá do Doliny Jaworzynka, kterou pak již mírně klesáme do Kuźnic (1,15 hod., většinou lesem, vhodnější spíše jako výstupová trasa na chatu). Druhou, atraktivnější a příjemnější variantou je pokračování po modré značce přes Boczań (1 208 m) do Kuźnic (rovněž 1,15 hod., mírnější, zpočátku stále ještě výhledy – jdeme po holém hřebeni).

Celkově se jedná o středně náročnou trasu bez technických obtíží, která je však náročná fyzicky díky dlouhému strmému úvodnímu výstupu na hlavní hřeben a „houpačkovému“ charakteru hlavního hřebene. Ovšem hlavní náročností je délka celé trasy, která nám dle mapy zabere totiž zhruba 10,5 hodiny, ovšem dá se zvládnout samozřejmě i rychleji (sám jsem ji absolvoval za zhruba 8 hodin i s kocháním a odpočinky). Ovšem tato délka a fyzická náročnost trasy je kompenzována krásnými výhledy po takřka celé její délce. Mimo jiné uvidíme i tyto vrcholy a zajímavá místa: velkou část hřebene Západních Tater včetně Bystré, dlouhatánskou opuštěnou Tichou dolinu, z Vysokých Tater se pak nezvykle prezentuje Kriváň, dále vidíme výrazný vrchol Svinice (2 301 m), tzv. Orlí hřeben (kudy vede nejtěžší značená cesta Tater), dále pak při závěrečném sestupu zahlédneme hned 6 ples ležících v bočních údolích či horní části Gąsienicowé doliny.