Rozhovor

Te Araroa – najdlhší trek naprieč Novým Zélandom

10.10.18
Tomáš Sedláček a Lukáš Wawrosz ako prví Česi zdolali celú trasu Te Araroa (maorský názov - Dlhá cesta), ktorá bola oficiálne otvorená v decembri v roku 2011. Túžba po dobrodružstve a snaha o poznanie ich doviedla k prekonávaniu vlastných limitov. Dĺžka prechodu je 3054 km, prevýšenie 100 000 m a počet dní 138 (4,5 mesiaca). Denne prešli v priemere 25 km s batohom vážiacim 25 kg. Tomáš Sedláček vydal knihu Te Araroa Nový Zéland, plnú zážitkov a nádherných fotografií. Po pútavej a zaujímavej prednáške Tomáša Sedláčka v ČT som sa rozhodla osloviť sympatického muža.

Mohli by ste sa predstaviť našim čitateľom?

Tomáš Sedláček a Lukáš Wawrosz – oba jsme z Třince a máme rádi snad jakýkoliv sport. Ze všeho však máme nejraději pohyb venku v přírodě. Žijeme v Beskydech, takže jsme v horách jako doma. Už od střední školy jsme spolu a kamarády podnikali několikadenní treky v Beskydech, Tatrách či Alpách. Před Te Ararou jsme měli čerstvě po VŠ studiích a light-packing byl poměrně neznámá či finančně pro nás nedosažitelná věc, takže jsme celou tuto expedici vzali opravdu nízkonákladově a opravdu na těžko, připraveni nosit vše na jakékoliv podmínky a učit se za pochodu.

Prečo práve Nový Zéland?

Protože, projdete-li napříč Novým Zélandem, nemusíte už chodit skoro nikam jinam. Nový Zéland má totiž vše a Te Araroa vám to velmi ráda ukáže. Cesta vás provede nekonečnými plážemi, ať už žlutými nebo černými jako úhel, prodíráte se hustými džunglemi, procházíte zelenými pastvinami se skotem, městy s krásnými botanickými zahradami, lezete do sedel vysokých hor a míjíte nádherná ledovcová jezera. Neminete také krasové oblasti se svítícími červy, brodíte se nespočet řekami či překonáváte nebezpečné mořské úžiny. Se zlatavou trávou do půli pasu navštěvujete stará zapomenutá zlatokopecká městečka a spíte ve starých loveckých chatách. S údivem pozorujete aktivitu stále činných sopek, přecházíte visuté mosty a dokonce i splujete nádherným kaňonem řeky. To vše a mnohem víc je Nový Zéland.

Ako ste sa stravovali? Ochutnali ste miestne špeciality?

Zpočátku jsme chtěli hlavně šetřit a díky vysokým cenám jsme jedli pouze toasty, paštiky a marmelády. Osvědčený model z několidenních tuzemských výletů. Ale dlouho se na to fungovat nedá a tělo nám to dalo po necelém měsíci znát. Řekli jsme si dost a začali se podle tipů dalších trempů stravovat zdravě a výživně. Na snídani ovesná kaše, to byl základ dne. Na oběd a večeři pak sušená zelenina, sýr a k tomu sušená bramborová kaše, kuskus nebo rýže. Omáčka z pytlíku tomu všemu dala většinou chuť a bylo. Jakmile jsme však přišli do města, stala se z nás opravdová sarančata a snědli jsme cokoliv bylo v dosahu, dokud jsme nepraskli. :) Obchody jsou na severu co 3-5dnů cesty, na jižním pak co 8-12 dnů. Speciality – v podstatě až na konci cesty, v městečku Bluff mají vyhlášené smažené ústřice - to bylo za odměnu.

Ako ste riešili každodenné prenocovanie?

Na severu jsme po 2,5 měsíce až na pár dní spali ve stanu – v lese, v parcích, ve městě, pod mosty, kde se dalo. Je to obtížné najít vhodné místo. Zato jižní ostrov je už vybaven z většiny malými turistickými chatkami a to je jiné kafe. Stačí si zakoupit Hutt pass za pár set Kč a máte na půl roku komfortní nocleh zajištěn.

Čo obsahoval váš batoh počas dlhého putovania?

Všechno. Můj děda vždy říkal: „Radši nosit, než-li prosit“, a toho jsme se drželi. Nevěděli jsme do čeho jdeme a brali to jako dobrodružství. Byli jsme na baleni na zimu i na léto, do deštivých lesů i na vyprahlé pláže. Nosili jsme s sebou i záchranné lano, ale to použili jen jednou jako šňůru na prádlo. Ačkoliv jsme brali jen to nejnutnější, i tak vážili baťohy ve výsledku 19 kg v základu a s jídlem něco přes 30 kg.

Ako ste zvládli niekoľkomesačný prechod vo dvojici?

Lidi se musí sednout. My se znali od střední školy a rozumíme si skvěle. Já (Tom) jsem akční a výbušný, Luki naopak kliďas a trpělivý. To je moc důležité. Nehádali jsme se vůbec a pořád jen kecali a kecali.

Mohli by ste nám opísať rozdielnosti južného a severného ostrova?

Rozdíly jsou značné. Severní ostrov je různorodější, exotičtější a více obydlený. Jsou zde džungle, plantáže, pastviny i sopky. Příroda se opravdu hodně mění a krajina má mnoho podob. Pro trempy zde není těžké najít obchod nebo potkat lidi, avšak s místem na stan (myšleno mimo kempy) to už bylo horší. Také stezky jsou zde méně prochozené a místy velmi náročné. Naopak Jižní ostrov je divoký, bez lidí a připomíná nái známé evropské Alpy – štíty hor, ledovcové jezera, suťoviska a trávu. Stezka se vine podél řek a na civilizaci (myšlenou jednu jedinou asfaltovou cestu) narazíte třeba až po 10 dnech putování. Stezky jsou ale prošlapanější a co půl dne chůze narazíte na jednu chatku, kde můžete pohodlně na matracích přespat. Signál zde není a člověk je tu více sám a obklopený přírodou.

Čo pre vás znamená Te Araroa? Aké myšlienky, pocity ste mali počas cesty?

Te Araroa byla zhmotněním snu, že chceme něco výjimečného dokázat. Vyrůst. Zároveň byla vysvobozením od každodenního rutinního života. Člověk nemyslel na nic jiného než na to, že je venku krásně, co asi bude za tím kopcem, co budu večer jíst a kde budu spát… Naprosto uvolněná hlava otevřená myšlenkám o budoucnosti.

Mali ste možnosť sa osobne stretnúť s pôvodnými obyvateľmi? Ako na vás pôsobili?

Měli. Dokonce nás nechali u sebe na zahradě přespat a lépe je tak poznat. Upřímně jsme ale velmi zklamaní. Maoři, kteří vzhledem i zvyky jsou od nás tak odlišní a kteří, jak jsme poznali mají neskutečně bohaté a zajímavé kulturní dědictví na svůj odkaz úplně kašlou. Hrají si na utlačované a připodobňují se spíš k americkým černochům. Typickou ukázkou je tedy parta Maorů, žijící na sociální podpoře, oblečena v kšiltovách, kraťasích a tilkách, a která někde na předměstí posedává v autech nebo hraje basketball za zvuků amerického rapu. Ženy vypadají se svým tetováním tváře dosti strašidelně. Maora, tedy zcela jistě rozeznáte.

Te Araroa je fyzicky a psychicky náročný prechod, čo vás motivovalo ísť ďalej?

Náš sen ji dokončit, ale také odměna ve formě zážitků, výhledů a dobrodružství. Prostě nás to neskutečně bavilo.

Mohli by ste nám opísať priebeh Štedrého dňa na Novom Zélande?

Byl to náš první Štědrý den mimo domov a nevyvíjel se vůbec dobře. Byli jsme uprostřed husté džungle, pršelo a my půl dne šli korytem potoka, takže jsme byli durch promočeni. Poté se stezka kroutila kluzkým svahem a my s těžkými baťohy zápasili s gravitací. Myslel jsem, že ten večer strávíme opravdu někde v blátu v džungli. Mapy a rychlost našeho postupu byly nekompromisní. Jenže to by to nebyl přece štědrý den, aby se nenadělovaly dárečky. A i na nás se obrátilo štěstí. Z ničeho nic jsme už zoufalí vystoupili z džungle na nově vybudovanou cestu, nezakreslenou v mapách, s cedulkou cca 9km vzdáleného kempu. Hurá, zachráněni! Za burácení bouřky a poryvů větru jsme už za tmy došli do kempu. Ačkoliv byl kemp plně obsazen, nějací Maďaři se slitovali a dali nám ten nejkrásnější dárek – přenechali nám jednu chatku a dokonce udělali i něco k jídlu. Jak my byli šťastní. Někdy si nevážíme toho, co v běžném životě máme. Místo stromečku jsme si ozdobili smrkovou větvičku a udělali si nezapomenutelné Vánoce.

Podelíte sa s nami o váš najkrajší a najhorší zážitok?

Je to nejspíš tentýž moment, kdy jsme se dotkli společně na konci cesty rozcestníku představující konec Te Araroy. Jste nejšťastnější lidi na světě, že jste po tolika měsících dorazili konečně do cíle a zároveň tak prázdní a smutní, že najednou nevíte, kam dál, a že nemáte žádný další cíl.

Aké zvieratá ste videli a ktoré vás zaujali?

Moc jsme si přáli zahlédnout ptáka Kiwi, ale to se nám bohužel nepovedlo. Avšak již první noc jsme měli tu čest potkat novozélandského úhlavního nepřítele číslo 1. A to je possum. Tento malý vačnatec, který je v Austrálii chráněný, je na Zélandu pohromou. Decimuje ptáky i stromy a na jeho kožešinu je vypsána odměna. Většinou nám v noci kradl jídlo a my hrnci odháněli. Nějak zvlášť se totiž nebojí. Zéland je zajímavý tím, že všechny zvířata, které nemají peří, tedy nejsou ptáci, jsou škodná a jsou povolená střílet. Je zajímavé tedy vidět ochránce zvířat střílet a lovit, cokoliv se s trochou nadsazení pohybuje po zemi. Člověk se tu ale nemusí bát, nežijí zde žádná nebezpečná zvířata, takže jak místní praví: „Klidně tu nechte ležet dítě v lese a druhý den ho tam najdete živé a zdravé“.

Mali ste počas cesty krízu? Chceli ste ukončiť svoje putovanie?

Měli asi po měsící, když nám začaly dosluhovat a bolet kolena. Vypadalo to zle. Jenže změnili jsme taktiku a začali jíst zdravě a plnohodnotně. Otáčeli potraviny a počítali kalorie. No a světe div se, nejenže přestala bolet kolena, ale dokonce se i zlepšila nálada. Pak už to byl jen výlet a radost.

Ako na vás zapôsobila Hora osudu z Pána prsteňov?

Opravdu naprosto jedinečná hora. Stojí osamocená a monumentální. Její svahy jsou velmi příkré a plné sutí. Výstup je tedy dosti náročný. Mít tehdy u sebe prsten, tak ho tam vhodím:) Nahoře v kráteru byl ale překvapivě místo lávy sníh.

Nový Zéland je známy bujnou vegetáciou s obrovským papradím a kauri stromami. Ako ste vnímali prechod džungľou?

Neskutečně silný zážitek – jakoby jste se ocitli v pravěku. Mezi těmi obřími stromy a kapradinami už chyběli pouze dinosauři. I přestože korunu kolosálních Kauri stromů v džungli defacto nevidíte, stejně žasnete nad jejich majestátnými kmeny – takové zélandské sekvoje. Zkuste si na ně poklepat – vydávají dunivý zvuk. Jinak džungle patří v Te Araroe mezi ty nejtěžší úseky. Vegetací se prodíráte bolestně pomalu, stále poprchává, takže jste kompletně mokří, cestičky jsou plné hlubokého bahna, svahy kloužou, takže jste nejšťastnější, když se na tuto nádheru můžete koukat z bezpečí koryta potoka, kterým se relativně rychle můžete pohybovat.

Zažili ste počas prechodu nepríjemnú alebo životu nebezpečnú situáciu?

Hned na severu ostrova, přecházeli jsme přes mořskou úžinu a podcenili rychlost přílivu. Tyto úžiny jsou v době odlivu suché, moře může odstoupit i několik set metrů zpět do moře a člověk je tak může snadno překonat, o což jsme se také pokusili. Bohužel příliv byl již na cestě, když jsme byli v půlce. Najednou se všude kolem nás začali valit potůčky vody a moře se objevovalo čím dál blíže. S těžkými baťohy jsme nemohli rychle manévrovat, ale utíkali jsme co nám síly stačily. Za chvilku jsme byli i tak odříznutí, stojíce na malé vyvýšenině uprostřed vracejícího se moře. Zatímco jsme hledali únikovou cestu a řešili co dál, všiml si nás místní dědula a naštěstí pro nás přijel na loďce a zachránil nás. Uff. Shodou okolností to byl jeden z nejslavnějších CNN a BBC kameramanů.

Začiatok treku Cape Reigna viedol 90 km nekonečnou pieskovou plážou. Odkiaľ ste mali pitnú vodu?

Tato pláž je opravdová zkouška odhodlání pro Te Ararou. Tři dny jdete po pláži, praží slunce, opalovací krém vzhledem k ozonové díře nepomáhá, takže jste raz dva spálení a vyprahnutí a nikde nic jiného než oceán a písek. Naštěstí na pláž tu a tam ústí několik potůčků z nedalekých mokřad, jejichž vodu jsme vždy přefiltrovali chlorem a mohli použít. Musíte však zkrotit žízeň a nebo těžkou vodu nosit.

Akú krajinu máte v pláne navštíviť?

Letos to vypadá nejspíš opět na evropské dobrodružství – ještě uvidíme. Loni jsme byli spolu v Makedonii a Albánii, kde to bylo parádní. Možná jedna z posledních evropských divokých oblastí. Na příští rok mám v hledáčku minimálně měsíční expedici napříč Jižní Amerikou, takže se už moc těším.

Zmenil sa váš pohľad na život po návrate z Nového Zélandu?

Rozhodně. Uvědomil jsem si, že sny jsou od toho, aby se plnily, a že ten kdo něco chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá výmluvy. Te Araroa mi dala dostatek času a volnosti se zamyslet a srovnat si v hlavě věci, které jsou pro mne důležité.

Čo by ste odporučili turistom, ktorí uvažujú nad prechodom Te Araroa?

Neváhat, zabalit si svých pár švestek a vyrazit!

Čo by ste odkázali čitateľom Hikingu, ktorí majú tiež svoje sny a nemajú odvahu ich uskutočniť?

Jednoho dne nebudete litovat těch věcí, které jste udělali, jako těch věcí, které jste v životě neudělali. Čas plyne jako voda, takže si plňte svoje sny dokud máte sil.

Tomášovi Sedláčkovi ďakujem za rozhovor a prajem veľa pekných zážitkov na dobrodružných výpravách.

Autori fotografií: Lukáš Wawrosz a Tomáš Sedláček

Diskusia
Te Araroa – najdlhší trek naprieč Novým Zélandom 22/10/18 13:49 2 príspevky
Najnovšie články autora
 
Extra Zážitkový chodník Bosou nohou V jednu peknú letnú pracovnú stredu nás prišiel pozrieť môj brat. Chcel nám ukázať zaujímavú lokalitu, ktorú cez víkend s kamarátmi preskúmal. Po náročnom a horúcom dni som sa tešila na záver pracovného dňa. Presunuli sme sa do dolnorakúskeho kúpeľného mestečka Bad Deutsch-Altenburg (slov. Nemecký Starhrad) v susedstve známeho mestečka Hainburg an der Donau (slov. Hájhrad). 01/12/18 Tatiana Filipková Zaujímavosti
Túra Malebná Veľká Fatra pokračovanie Ranné slnečné lúče osvetľovali veľkofatranskú prírodu , ktorú som si vychutnávala posedením pred Chatou pod Borišovom. Bolo chladné počasie, až mi ruky vymrzli. Vybrala som sa na rannú prechádzku do lesného chrámu, v ktorom som začula zavýjanie divého zvieraťa po celej hore, bol to rys ostrovid. Príjemný zážitok zvuku divočiny. 12/10/18 Tatiana Filipková Veľká Fatra a Choč
Rozhovor Te Araroa – najdlhší trek naprieč Novým Zélandom Tomáš Sedláček a Lukáš Wawrosz ako prví Česi zdolali celú trasu Te Araroa (maorský názov - Dlhá cesta), ktorá bola oficiálne otvorená v decembri v roku 2011. Túžba po dobrodružstve a snaha o poznanie ich doviedla k prekonávaniu vlastných limitov. Dĺžka prechodu je 3054 km, prevýšenie 100 000 m a počet dní 138 (4,5 mesiaca). Denne prešli v priemere 25 km s batohom vážiacim 25 kg. Tomáš Sedláček vydal knihu Te Araroa Nový Zéland, plnú zážitkov a nádherných fotografií. Po pútavej a zaujímavej prednáške Tomáša Sedláčka v ČT som sa rozhodla osloviť sympatického muža. 10/10/18 Tatiana Filipková Rozhovory
Najnovšie články na titulke
 
Recenzia Termoprádlo Craft Fuseknit Comfort Zip Značka Craft nie je na našom trhu žiadnou novinkou, myslím, že sa s ňou stretol už takmer každý človek využívajúci kvalitné funkčné oblečenie. No musím sa priznať, že som zatiaľ žiadny z ich výrobkov nevyskúšal. Prvým kúskom, ktorý som si z dielne tohto výrobcu obliekol, je funkčné tričko s dlhým rukávom Craft Fuseknit Zip. Moje skúsenosti z jeho používania sa pokúsim zhrnúť do niekoľkých nasledujúcich odstavcov. 
 dnes Stanislav Ďurica Oblečenie
Ferrata Zugspitze ferratou Höllental Klettersteig Milovníci zaistených ciest si prídu na svoje, ak sa rozhodnú vycestovať za hranice. My sme sa vybrali preskúmať nemeckú ferratovú trasu, ktorá sa nachádza v údolí Höllental. Počasie nám prialo, ľudí bolo málo a tak, či to stálo za to, posúďte sami. včera Alexandra Uhlárová Zaistené cesty (via ferrata, klettersteig)
Túra Dobrovodský kras Vo svojich článkoch sa snažím písať hlavne o zaujímavých miestach v širšom okolí Zvolena. Samozrejme, chodíme aj do vzdialenejších pohorí, ale myslím si, že o nich by mali písať hlavne domáci turisti. Pri našom táraní sa po Malých Karpatoch sme však objavili zaistený chodník, o ktorom som nenašla zmienku na Hikingu, a tak som sa rozhodla o ňom napísať. Ale tiež preto, že túra sa mi veľmi páčila. 17/12/18 Danka Tomášiková Malé Karpaty

 
 
 
Verzia pre tlač
  • text  fakty  fotky  
Vriace fórum RSS vriaceho fóra
Te Araroa – najdlhší trek naprieč Novým Zélandom 22/10/18 13:49 2 príspevky
Login prihlás sa alebo registruj
zapamätať



Vytvorením používateľského konta súhlasíte s podmienkami použitia HIKING.SK, ktorých súčasťou sú aj informácie o spracovaní osobných údajov.
Oficiálni partneri
Partneri
0.61 (0.17)